Nejčastější chyby při výrobě obojků: co zkontrolovat, než výrobek odešlete zákazníkovi

Ruční výroba obojků je krásná práce, ale zároveň je to řemeslo, u kterého rozhodují milimetry. Jeden křivě usazený nýt, špatně vyseknutá dírka nebo nevhodně zvolené kování může pokazit nejen vzhled hotového výrobku, ale hlavně jeho funkčnost a bezpečnost.

A právě u obojků je potřeba myslet na to, že nejde jen o doplněk na focení. Obojek musí držet při běžném nošení, při tahu na vodítku, při pohybu psa i při každodenním používání. Proto se vyplatí každou důležitou část zkontrolovat ještě předtím, než výrobek zabalíte a odešlete zákazníkovi.

V tomhle článku se podíváme na nejčastější chyby, které se při výrobě obojků opakují, proč vznikají a jak jim předejít.

1. Křivě zanýtovaný nýt

Křivě zanýtovaný nýt není jen drobná vzhledová chyba. U obojku může být takový spoj vyloženě rizikový, protože často drží přezku, D-kroužek nebo jinou namáhanou část. Pokud nýt nesedí rovně nebo se při nýtování ohne do strany, spoj nemusí být dostatečně pevný a při používání se může postupně povolit nebo vytrhnout.

Špatně zanýtovaný nýt poznáte většinou na první pohled nebo při kontrole v ruce: hlavička neleží celou plochou na materiálu, mezi nýtem a popruhem je viditelná mezera, nýt se při zatížení lehce pohybuje nebo se protáčí. Správně zanýtovaný nýt má sedět pevně, rovně, bez mezery mezi kovem a materiálem a bez jakéhokoliv pohybu.

Nejčastější příčiny jsou:

• špatně zvolená délka nýtu,
• příliš velká nebo křivě vyseknutá dírka,
• nýtování pod úhlem,
• použití nevhodného nástroje nebo špatné matrice.

Velkou roli hraje hlavně délka nýtu. Pokud je dřík příliš krátký, nerozlisuje se správně a spoj nebude držet. Pokud je naopak moc dlouhý, může při lisování nebo zatloukání uhnout do strany. Výsledkem je křivý nýt, který nevypadá dobře a hlavně není spolehlivý.

Praktické pravidlo z dílny: po prostrčení všemi vrstvami materiálu by měl dřík nýtu vyčnívat přibližně 2–3 mm. U každého materiálu je ale nejlepší udělat si nejdřív test na odřezku stejné tloušťky.

Když už je nýt zanýtovaný špatně, nesnažte se ho silou dorážet ani páčit šroubovákem. Většinou tím jen poškrábete kování, poškodíte popruh nebo zdeformujete okolí otvoru. Bezpečnější je špatný nýt odstranit kleštěmi určenými na odcvaknutí nýtů a spoj udělat znovu.

Před dalším nýtováním zkontrolujte, jestli je otvor pro nýt správně velký, vrstvy materiálu leží přesně na sobě a nýt prochází materiálem kolmo. U namáhaných částí obojku se vyplatí udělat si krátký test na odřezku dřív, než začnete nýtovat hotový výrobek.

2. Prasklá nebo špatně usazená průchodka

Prasklá průchodka není jen vzhledová vada. Pokud při nýtování praskne okraj nebo se průchodka špatně roznýtuje, může zespodu vzniknout ostrá hrana. Ta může škrábat psa, zachytávat srst, poškozovat podšití nebo časem narušit samotný popruh. Špatně usazená průchodka se navíc může v otvoru protáčet, posouvat nebo se z materiálu postupně vytrhnout.

Nejčastější příčiny jsou:

• příliš velký nebo nerovný otvor,
• špatně zvolená velikost průchodky,
• příliš tenký materiál,
• nerovný podklad pod průchodkou,
• příliš velký tlak při lisování,
• tvrdý okraj po tavení dírky u PP popruhů.

U polypropylenových popruhů často vzniká problém už při vypalování dírky. Horký nástroj otvor zataví, ale kolem něj se může vytvořit tvrdý vyvýšený okraj z roztaveného plastu. Pokud se nesrovná, průchodka neleží na rovném podkladu a při roznýtování může prasknout nebo špatně dosednout.

Pomáhá natavený plast ještě za tepla srovnat o hladký studený kov nebo jiný pevný rovný povrch. Cílem je, aby průchodka seděla na rovném materiálu, ne na tvrdém výstupku.

Pokud je materiál příliš tenký, průchodka se nemá do čeho správně usadit. V takovém případě může pomoct podložení rubové strany dalším kouskem materiálu nebo použití jiné velikosti průchodky podle konkrétní tloušťky materiálu.

Špatně nalisovanou nebo prasklou průchodku je potřeba odstraňovat opatrně. Postup se může lišit podle materiálu, proto doporučujeme nejdřív vyzkoušet odstranění na odřezku stejného popruhu nebo usně. U některých materiálů půjde průchodka opatrně rozštípnout nebo vytáhnout, u jiných hrozí poškození okolí otvoru.

Podrobný návod, jak průchodky správně nýtovat, najdete v našem článku:

3. Špatně vyseknutý otvor pro trn přezky

Aby šla přezka na obojek nebo opasek správně připevnit, je potřeba do řemene vyseknout otvor pro trn přezky. Nejčastěji se přezka nasadí do přehybu materiálu a připevní se prošitím, opaskovými šrouby nebo nýty. Trn přezky pak prochází vyseknutým otvorem ven a při zapínání zapadá do dírek na druhém konci obojku.

Tento otvor by neměl být kulatý, ale oválný. Trn přezky se v něm potřebuje přirozeně pohybovat a přezka musí v přehybu dobře sedět. Čím větší nebo mohutnější přezku používáte, tím delší oválný otvor obvykle potřebujete.

Velmi důležité je, aby byl oválný otvor přesně uprostřed řemene. Pokud ho vyseknete mimo osu, trn přezky nebude na středu. A když potom na druhém konci obojku vyseknete dírky na zapínání správně doprostřed, trn do nich nemusí hezky zapadat. Výsledkem je křivé zapínání, přezka nelícuje a celý obojek působí nepřesně.

Před vyseknutím si proto vždy zkontrolujte:

• přesný střed řemene,
• správnou délku oválného otvoru podle velikosti přezky,
• vzdálenost otvoru od konce materiálu a od místa přehybu,
• jestli bude trn po přehnutí opravdu vycházet ve středu řemene.

Právě na určení přesného středu se hodí šablona od značky Kemovan. Pomůže vám označit osu řemene rychle a přesně, takže oválný otvor pro trn i dírky na zapínání budou ve stejné linii.

Než otvor vyseknete do hotového obojku, zkontrolujte si značku ještě jednou pohledem. Špatně označenou tečku snadno opravíte, ale špatně vyseknutý oválný otvor už opravit nelze.

4. Nepravidelné nebo špatně zvolené dírky na zapínání

Dírky na zapínání jsou na hotovém obojku dobře vidět a zároveň ovlivňují, jak bude řemen při zapnutí sedět. Nestačí tedy jen trefit střed. Důležitý je i pravidelný rozestup, počet dírek a jejich tvar.

Typická chyba vzniká při značení od oka. Jedna dírka je o kousek výš, další má jiný rozestup a celá řada pak působí nepřesně. Proto si nejdřív určete prostřední dírku podle naměřeného obvodu krku psa a od ní rozměřte další dírky na obě strany ve stejných rozestupech. Zákazník tak bude mít rezervu pro utažení i povolení obojku.

Při značení se vyplatí navázat na stejnou osu, kterou jste si určili už u otvoru pro trn přezky. Šablona od značky Kemovan vám pomůže označit dírky rovně, na střed a ve stejných rozestupech, takže nemusíte každý otvor měřit zvlášť od oka.

Dírky na zapínání mohou být kulaté, ale u některých obojků nebo opasků dávají smysl i oválné dírky. Trn přezky si do oválné dírky lépe sedne a řemen se při zapnutí může přirozeněji položit. Kulatá dírka je běžnější a pro mnoho výrobků úplně dostačující, ale u silnějších řemenů, mohutnějších přezek nebo tam, kde chcete čistší dosednutí, může být oválný výsek lepší volbou.

Praktické je nejdřív všechny dírky jen naznačit, zkontrolovat celou řadu pohledem a teprve potom začít vysekávat. Špatně označenou značku ještě opravíte. Špatně vyseknutou dírku už ne.

5. Špatně zvolená délka obojku

Špatně zvolená délka obojku je chyba, která se často ukáže až ve chvíli, kdy si zákazník obojek vyzkouší na psovi. Výrobce přitom mohl postupovat přesně podle zaslané míry – jenže problém bývá v tom, co zákazník vlastně změřil.

Nestačí napsat „změřte starý obojek“. Každý si pod tím může představit něco jiného. Někdo změří obojek správně od místa, kde se opírá trn přezky, po nejpoužívanější dírku. Jiný změří celý obojek od přezky až po konec volného řemenu. Taková míra ale neodpovídá obvodu krku psa a hotový obojek pak může být i o několik centimetrů delší, než má být.

Zákazníkovi proto vždy jasně napište, co potřebujete změřit:

• skutečný obvod krku psa,
• nebo starý obojek od místa, kde se opírá trn přezky, po dírku, na kterou ho pes běžně nosí,
• ideálně i fotku starého obojku s přiloženým metrem.

Druhý problém vzniká u silnějších, podšitých nebo polstrovaných obojků. Na stole může délka vypadat správně, ale po zapnutí se vnitřní obvod zmenší. Materiál má svoji tloušťku, a pokud je obojek měkčený například molitanem, neoprenem nebo další vrstvou usně, vezme si část prostoru uvnitř obojku.

Proto je dobré u silnějších obojků kontrolovat nejen délku rozloženého řemene, ale i reálný vnitřní obvod zapnutého obojku. Právě ten rozhoduje o tom, jestli bude psovi pohodlně sedět.

Ideální je, když pes zapíná obojek na prostřední dírku. Zůstane tak rezerva pro utažení i povolení, například když pes zhubne, přibere, ostříhá se nebo naopak zaroste zimní srstí.

6. Nevhodná šířka kování k popruhu

Kování musí k popruhu nebo řemenu opravdu sedět. Nestačí, že je rozměr „skoro stejný“. Pokud je popruh širší než vnitřní šířka přezky, průvleku nebo polokroužku, bude v kování drhnout, kroutit se nebo se nebude správně pohybovat.

Typický problém vzniká u rozměrů, které vypadají podobně, ale stejné nejsou. Například 40mm popruh a kování s vnitřní šířkou 38 mm. Rozdíl dvou milimetrů může na papíře působit zanedbatelně, ale v praxi už může znamenat, že popruh přezkou špatně prochází nebo se v ní deformuje.

Při výběru si proto vždy zkontrolujte nejen šířku popruhu, ale i vnitřní rozměr kování. Sledujte technické nákresy a rozměry uvedené u produktu, ne jen název varianty. Pokud máte na webu přepnuté zobrazení rozměrů na palce, počítejte s tím, že se vám také tabulky a technické míry budou zobrazovat v palcích.

Pozor také na tloušťku materiálu. Pokud popruh prochází kováním ve více vrstvách, nestačí řešit jen šířku. Příliš silný nebo tuhý materiál se může v přezce hůř ohýbat, špatně protahovat nebo zbytečně odstávat.

Nejlepší je vyzkoušet si konkrétní kombinaci ještě před výrobou. Ušetříte si situaci, kdy je obojek skoro hotový, ale popruh v přezce nelícuje, drhne nebo se nepřirozeně kroutí.

7. Umístění D-kroužku bez ohledu na způsob používání

Na otázku, kam přesně na obojek patří D-kroužek, neexistuje jedna univerzální odpověď. Setkat se můžete s různými konstrukcemi a každá může mít svoje opodstatnění.

Důležité je přemýšlet nad tím, jak se bude konkrétní obojek používat. Po zapnutí by měl být D-kroužek dobře dostupný pro připnutí vodítka, neměl by zbytečně překážet při zapínání a jeho umístění by nemělo způsobovat nepříjemné přetáčení obojku.

Pozor také na vzdálenost od ostatního kování. Pokud je D-kroužek příliš blízko přezky nebo jiné kovové části, mohou o sebe při pohybu narážet a cinkat. Pro běžné venčení to nemusí být zásadní problém, ale například při pohybu v lese může být nežádoucí každý zbytečný zvuk.

Při návrhu proto zvažte hlavně:

• konstrukci a způsob zapínání obojku,
• velikost a hmotnost použitého kování,
• vzdálenost jednotlivých kovových částí od sebe,
• kde bude D-kroužek po zapnutí obojku skutečně ležet,
• a preference zákazníka, pokud vyrábíte obojek na zakázku.

Správné umístění je takové, které dává smysl u konkrétního obojku, psa a způsobu používání. Neexistuje jedno řešení, které by bylo nejlepší pro všechny.

8. Kování, které neodpovídá velikosti a použití

Kování vybírejte podle psa, ne jen podle toho, co se vám líbí. Malý pes nepotřebuje stejně masivní kování jako velké silné plemeno. Těžká přezka nebo velký litý kroužek může malému psovi obojek zbytečně stahovat dolů, přetáčet ho na krku a celkově zhoršit pohodlí při nošení.

Čivava, jorkšír nebo malý společenský pes nepotřebuje kování, které by udrželo silného pitbulla. Takové kování je pro něj zbytečně robustní.

U malých psů často dává smysl:

• lehčí plastové kování,
• menší přezky,
• odlehčené kovové komponenty,
• menší D-kroužky,
• celkově jemnější konstrukce obojku.

Naopak u silných psů, kteří hodně tahají, nebo u sportovního využití je potřeba volit pevné a odolné kování.

Samostatnou kategorií jsou psi, kteří často plavou nebo chodí do vody. U nich se vyplatí přemýšlet nad odolností vůči vlhkosti. Nerezové kování může být vhodné právě tam, kde bude obojek často ve vodě nebo v mokrém prostředí.

Cílem není dát na každý obojek nejsilnější možné kování. Cílem je vybrat takové kování, které odpovídá velikosti psa, jeho síle, aktivitě a prostředí, ve kterém bude obojek používat.

9. Nezkontrolovaná nebo praskající kůže v namáhaných místech

U kožených obojků nestačí zkontrolovat jen lícovou stranu řemene. Poškození se může objevit také na rubu a z vrchní strany nemusí být vůbec vidět.

Při řezání řemínků se proto vyplatí celý pás před další výrobou prohlédnout z obou stran. Na rubu se mohou objevit záseky, praskliny nebo částečně narušená místa, která nejsou proříznutá skrz, ale při dalším namáhání se mohou otevřít. Je mnohem lepší takové místo objevit hned než až ve chvíli, kdy máte řemen obarvený a téměř hotový.

Pozor je potřeba dát také na místa, kde se kůže výrazně ohýbá, například kolem přezky. Při ostrém ohybu vzniká na lícové straně kůže velké pnutí a materiál může začít praskat.

U silnější kůže se proto část v místě ohybu běžně ztenčuje z rubové strany. Řemen se díky tomu ohne plynuleji, v přehybu nevzniká zbytečně velká boule a lícová vrstva není tolik namáhaná. Často se doporučuje ztenčit materiál v místě ohybu přibližně na polovinu původní tloušťky, vždy ale záleží na konkrétní kůži a konstrukci výrobku.

Před dokončením koženého obojku proto zkontrolujte:

• celý řemen z líce i z rubu,
• jestli se nikde neobjevují praskliny nebo záseky,
• stav kůže v místech budoucích ohybů,
• a zda se kůže kolem přezky ohýbá plynule bez praskání lícové vrstvy.

Začištění nebo leštění hran je pak především otázkou vzhledu a zvoleného způsobu zpracování. Samo o sobě tedy není známkou správně nebo špatně vyrobeného obojku.

10. Povolené šroubky

Pokud při výrobě používáte opaskové šroubky nebo šroubovací ozdoby, je potřeba počítat s tím, že se mohou při používání časem povolit. Obojek se při pohybu psa ohýbá, kování pracuje a spoj je vystavený vibracím i opakovanému namáhání.

Před odesláním proto vždy zkontrolujte:

• jestli jsou všechny šroubky správně dotažené,
• jestli sedí rovně,
• jestli nikde nevyčnívá ostrá hrana,
• jestli se spoj při tahu nebo pohybu neuvolňuje.

Pokud chcete závitový spoj zajistit proti samovolnému povolování, použijte vhodný zajišťovač závitů, například Loctite 243. Ten je určený pro kovové závitové spoje a působí v místě, kde se závit šroubku dotýká závitu protikusu. Po vytvrzení pomáhá zabránit povolování při pohybu, vibracích nebo nárazech.

Výhodou je, že nejde o trvalé slepení spoje. Pokud budete později potřebovat šroubek povolit například při opravě nebo výměně kování, spoj lze běžným ručním nářadím znovu rozebrat.

Vteřinové lepidlo není pro zajištění závitu ideální náhrada. Může slepit i okolní materiál a zkomplikovat pozdější rozebrání spoje. U rozebíratelných konstrukcí je proto lepší použít přípravek určený přímo pro zajištění závitů.

11. Zbytečné praní hotového obojku v pračce

Hotový obojek není potřeba před prodejem prát v pračce. Přesto jsme se v praxi setkali s případy, kdy výrobce nově ušité obojky před zařazením do prodeje vypral a následně řešil poškozené nebo omlácené kování.

Problém je v tom, že obojek není kus textilu bez dalších komponentů. Při praní se v bubnu opakovaně otáčí, kroutí a kovové části narážejí do bubnu i do sebe. U kovových trojzubců, přezek, kroužků a dalšího kování s povrchovou úpravou tak může dojít k jejímu poškrábání nebo omlácení ještě dřív, než se výrobek vůbec dostane k zákazníkovi.

Pračka může zbytečně namáhat také nýty, šití, plastové komponenty nebo další spoje. U některých materiálů může vadit i teplota nebo samotný prací prostředek.

Pokud je potřeba nový obojek po výrobě očistit od prachu, zbytků fixu nebo nečistot z dílny, většinou stačí lokální ruční očištění podle použitého materiálu. Není důvod vystavovat celý nový výrobek mechanickému namáhání v pračce.

Stejné doporučení je dobré předat i zákazníkovi. Pokud se obojek během používání zašpiní, doporučujeme ruční čištění:

• vlažnou vodou,
• jemným mýdlem,
• hadříkem nebo měkkým kartáčkem,
• následným opláchnutím čistou vodou,
• volným schnutím mimo topení a přímý zdroj tepla.

U voděodolných popruhů často stačí povrch otřít vlhkým hadříkem. U většího znečištění pomůže jemné mýdlo a kartáček.

Pračka tedy není způsob, jak nový obojek před prodejem „dokončit“ nebo připravit pro zákazníka. Naopak tím můžete úplně zbytečně poškodit výrobek, který byl po dokončení v pořádku.

12. Chybějící finální kontrola před odesláním

Hotový obojek před zabalením vždy ještě jednou důkladně zkontrolujte z líce i z rubu. Při výrobě snadno přehlédnete drobnost, která je na hotovém výrobku najednou dobře vidět – povolený šroubek, ostrou hranu, zbytek fixu nebo křivě usazené kování.

Před odesláním zkontrolujte:

• nýty sedí rovně a nemají vůli,
• průchodky nejsou prasklé ani ostré zespodu,
• přezka je v ose a trn se volně pohybuje,
• dírky na zapínání jsou rovně a mají stejné rozestupy,
• D-kroužek a ostatní kování jsou správně usazené,
• šroubky jsou dotažené a případně zajištěné,
• materiál není nikde prasklý, proseknutý nebo jinak poškozený,
• nikde nezůstaly zbytky fixu, lepidla nebo jiné nečistoty,
• kování není poškrábané nebo poškozené,
• nitě jsou odstřižené,
• obojek jde pohodlně zapnout a rozepnout.

U namáhaných částí udělejte i jednoduchou kontrolu tahem. Zatáhněte za D-kroužek, zkontrolujte přezku a obojek ohněte do tvaru, ve kterém bude opravdu na krku psa. Některé chyby se projeví až při zatížení nebo ohnutí, ne když výrobek leží rovně na stole.

Závěr

Při výrobě obojků často rozhodují detaily. Některé chyby jsou vidět hned, jiné se projeví až při zapnutí, ohnutí nebo zatížení výrobku. Proto se vyplatí hotový obojek před odesláním ještě jednou projít a zkontrolovat nejen vzhled, ale i funkčnost jednotlivých spojů a kování.

Chyba při výrobě se může stát každému. Důležité je odhalit ji dřív, než se výrobek dostane k zákazníkovi, a příště už vědět, na které místo si dát větší pozor.

A pokud jste při výrobě narazili na problém, se kterým si nevíte rady, napište nám. Rádi se na něj podíváme – a třeba z něj vznikne další praktický článek nebo video.